Jak jsem zhubla 15 kg

Co tomu předcházelo?

Než začnu vyprávět o tom, jak moje hubnutí probíhalo, je důležité uvést důvody, proč jsem chtěla zhubnout a jaký byl můj výchozí stav.

Bylo mi 22 let, 4 roky jsem pracovala ve fast foodu, z toho 2 roky na manažerské pozici. Nebyla to moje vysněná práce. Ale když něco dělám, tak pořádně, abych se za to nemusela stydět. Takže i tam to bylo vidět. Práci jsem věnovala opravdu hodně energie a hodně času, abych měla co nejlepší výsledky. Ale i kdybych nebyla takový srdcař, tak ta práce sama o sobě nebyla legrace. Práce tam byla na směny a samozřejmě v nich nebyl žádný systém. Jeden den jsem dělala od 17:30 do 2:00, hned další den od 11:00 do 19:30 a další den od 7:00 do 15:30 (a k tomu si přičtěte ještě cestu do práce a z práce). Občas se tam objevil den volna, občas dva... Občas jsem dělala 10 dní v kuse. No a prostě takový nepravidelný režim se na těle podepíše. 

Když jsem nebyla v práci, tak jsem byla pořád unavená, takže často jsem doma jen spala a šla zase do práce. Asi vám došlo, že jsem moc nevařila. Možná tak jednou týdně jsem udělala nějaké kuřecí maso s rýží, ale jinak jsem opravdu neměla čas, energii, náladu... V práci jsem si dala během směny 1 jídlo se smaženým kuřetem a to bylo všechno. Jedla jsem tedy opravdu málo a to se pak podepsalo na mých chutích. Často jsem si domů kupovala různé sladkosti nebo brambůrky. Musím ale říct, že v době, o které teď píšu (začátek roku 2018), už to s mým přejídáním nebylo zdaleka tak hrozné jako dřív, kdy jsem se opravdu přežírala každý den. Kdyby vás téma záchvatového přejídání víc zajímalo, dejte mi vědět a napíšu vám o tom samostatný článek.

Co se týká pohybu, tak toho jsem celou dobu měla relativně dost. Přeci jen, moje práce nebyla sedavá, naopak, docela dost jsem tam toho nachodila, nastoupala jsem dost schodů a dost jsem toho nazvedala (maso, pytle s moukou, bedny s potravinami :-D). Krom pohybu v práci, jsem taky často chodila do práce nebo domů pěšky cca 4 km. No a hlavně jsem v sobě měla disciplínu a chodila jsem cvičit do posilovny. Dokonce mě to tak bavilo, že jsem si v roce 2016 udělala trenérský kurz. Uznávám, že moje tehdejší cvičení za moc nestálo. Znalosti jsem měla, jen mi chyběla disciplína. Cvičila jsem někdy 2x, někdy 5x týdně. Tréninky dohromady moc nedávaly smysl. Cvičila jsem převážně na strojích. Ale chodila jsem cvičit na rozdíl od většiny mých známých. Takže chápete, jak hrozně mě frustrovalo, že vypadám tak, jak vypadám.

Změna

Když už jsem tak nějak měla dost všech komplikací spojených s mojí prací, rozhodla jsem se pro změnu. Dala jsem výpověď a začala jsem chodit po pohovorech. Tehdy jsem přistoupila hned na první nabídku. I když se nakonec ukázalo, že to tam není tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát, naučilo mě to mít pravidelný režim, což je pro mě teď opravdu hodně důležité. Začala jsem pracovat v klasickou pracovní dobu od pondělí do pátku s volnými víkendy. Finančně jsem na tom nebyla nejlíp, ale za tuhle "svobodu" mi to stálo. 

Nový způsob stravování

Ze začátku jsem si jen užívala to, že mám trochu víc času na osobní život. Pak jsem si řekla, že už není čas dál čekat, protože v tom těle jsem byla fakt nešťastná. Využila jsem svoje znalosti ohledně hubnutí. Spočítala jsem si svůj přibližný denní výdej s ohledem na to, jak jsem se hýbala během dne a jak jsem plánovala cvičit a podle toho jsem si vypočítala, kolik bych měla jíst, abych byla v mírném kalorickém deficitu a abych hubla. 

Na svoje narozeniny 4.6.2018 jsem začala vypočítané hodnoty dodržovat. Bez výmluv a bez snahy dělat něco navíc (jíst méně nebo cvičit víc). Jídlo jsem si plánovala a zapisovala jsem si úplně všechno, co jsem snědla, do aplikace. Díky tomu jsem měla přehled o tom, jestli dané hodnoty dodržuji nebo ne. Je pravda, že ze začátku mi připadalo, že jím moc. Rozhodně jsem jedla o dost víc, než jsem byla zvyklá. Věděla jsem, že to ale musím dodržet a všechno dojídat, jinak bych mohla brzy zase sklouznout do starého modelu, kde jsem většinu dne jedla málo a pak jsem to dojídala brambůrky nebo sladkostmi. 

Po pár dnech jsem si zvykla a porce mi už nepřipadaly velké. Byly úplně akorát. Najednou jsem se cítila mnohem lépe. Měla jsem víc energie na tréninky, nebyla jsem pořád tak unavená a taky jsem byla pořád dobře naladěná a nebyl k tomu potřeba žádný speciální důvod.

Pohybu jsem v nové práci měla méně, ale jak bylo víc času na osobní život, začala jsem víc chodit. Minimálně 10 km denně. No a v posilovně jsem byla tak 3x týdně.

Ještě musím zmínit jednu výjimku, kterou jsem si ze začátku udělala. Já jsem totiž měla před začátkem téhle cesty opravdu hrozné stravovací návyky a ze dne na den to nešlo změnit úplně. Aspoň já bych to nedokázala. Takže jsem si řekla, že opravdové a kvalitní jídlo, aby mi přesně seděly makroživiny, budu dodržovat od pondělí do soboty a že v neděli si dám, na co budu mít chuť bez jakéhokoli omezení množství. Takový cheat day. Co si budeme povídat, první týden jsem toho využila naplno, protože mi moji staří oblíbenci chyběli. Ten den jsem snědla asi dvojnásobek toho, co jsem jedla v obyčejný den, kdy jsem se hlídala. Všechno jídlo jsem si poctivě zapsala, abych viděla tu krutou realitu, co všechno jsem do sebe byla schopná narvat. Všimla jsem si, že jsem snědla opravdu přehnané množství tuků. Minulý týden mi tedy chyběly tuky. Takže na základě tohoto poznatku jsem si malinko upravila poměr makroživin na další týden a zařadila jsem víc tuků na úkor sacharidů. Důležitým krokem taky bylo, abych se nevrátila do starého modelu a abych po tomhle přejedení nezačala od pondělí "držet dietu". V pondělí se mi sice hůř snídalo, ale zvládla jsem to a snědla jsem to, co bylo v plánu. Tím jsem se vyhnula dalšímu kolotoči hladovění a přejídání.

Další týden jsem se v neděli nepřejedla už tolik. A bylo to týden po týdnu méně a méně, až jsem jedla v neděli úplně stejně jako v ostatní dny. Nakonec jsem si vychytala takový poměr makroživin, který mi vyhovoval a nic tělu nechybělo. Proto si o to neřeklo a já jsem se už nepřejídala. 

První výsledky

Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. První den jsem se zvážila a změřila jsem si obvody všech důležitých partií.

Prakticky od začátku jsem hubla přibližně 0,5 kg týdně. Já vím, není to moc. A když si člověk ze dne na den uvědomí, že má nadváhu 15 kg, chce to dát dolů co nejrychleji. Ale to je právě kámen úrazu a kvůli přehnané snaze dosáhnout co nejrychlejších výsledků končí většina pokusů neúspěšně. Za celou tu dobu jsem hubla pořád tak nějak rovnoměrně a nikdy se mi váha nezastavila nebo nestoupla. Centimetry mizely každý týden ve velkém. A je to právě tím, že jsem tělo držela celou dobu na udržitelném příjmu.

Pauza a reverzní dieta

Po pár měsících jsem odjela na dovolenou, kde nebyla možnost vařit si. Navíc to byla dovolená, takže jsem si řekla, že si jídlo nebudu zapisovat a nijak se hlídat. Ale měla jsem naučené vždycky sáhnout po té zdravější variantě. Po návratu jsem zjistila, že mi váha ani po dvou týdnech nehlídání se nestoupla. Zároveň ale ani neklesla. Jelikož jsem poslední skoro 4 měsíce byla v kalorickém deficitu a cítila jsem, že už není dobré v tom pokračovat, rozhodla jsem se v říjnu pro reverzní dietu. Začala jsem postupně přidávat po 100 kcal každý týden, až jsem se dostala asi na 2200 kcal a na tom jsem i nějakou dobu zůstala. 

Pokračování

Po pár týdnech jsem se někdy v únoru 2019 opět pustila do deficitu a ubrala jsem na jídle, ale už jsem jedla víc než v první fázi. Tělo krásně reagovalo a zase jsem začala hubnout, tentokrát 0,5 - 1 kg týdně. Do toho už začalo být hezky a já jsem byla přihlášená na půlmaraton v Praze. Párkrát jsem se byla proběhnout a začalo mě to bavit. Hlavně tedy po samotném závodu, kdy jsem běhala na mě slušných 40 km týdně. A k tomu jsem tak 3x týdně cvičila v posilovně. V té době jsem se dostala na svou nejnižší váhu v dospělosti 49 kg. Musím ale říct, že tohle nebyl můj vysněný cíl. Ano, zhubla jsem 15 kg, zbavila jsem se hodně tuku, jak jsem chtěla... Ale bylo to až moc. Nejvíc se mi na mně nelíbily moje vychrtlé ruce (obvod 26 cm). 

Závěr

Ze dne na den jsem přestala zapisovat do aplikace a počítat si makroživiny a kalorie. Ale pořád jsem si udržela návyk, že když mám na výběr, dám si k jídlu radši tu zdravější variantu. Samozřejmě, že tak to není ve 100 % případů, protože jsem opravdu velký milovník brambůrků. Ale opravdu přemýšlím o tom, co jím. Běh jsem začala zařazovat méně často, ale pořád mě hodně baví. Hodně se věnuji turistice. V posilovně jsem tak 3-4x týdně. A jsem pořád hodně aktivní v každodenním životě. Je pro mě úplně nepředstavitelné, že bych pracovala někde v kanceláři a seděla 8 hodin na zadku.

No a jak asi tušíte, 49 kg už teď nevážím. Necítila jsem se v tom dobře. A tak jsem během asi půl roku postupně přibrala na 53 kg a to si držím dodnes. Ta váha je mi hodně příjemná. Zároveň můj současný životní styl je mi hodně příjemný. Jím, co chci, kolik chci a mám dostatek pohybu. V osobním životě jsem spokojená a nemůžu si na nic stěžovat.

Jsem opravdu hodně šťastná, že jsem se tehdy rozhodla do toho jít. Kromě toho, že jsem svoje tělo zbavila zbytečné zátěže a snížila jsem riziko různých omezení, mi tohle neskutečně pomohlo po psychické stránce. Už od prvních pár kg, které jsem shodila, jsem v životě mnohem šťastnější, vidím všechno mnohem víc pozitivně a neutápím se v nějakých svých psychických problémech a beznaději. A věřím, že dokážu všechno, pro co se rozhodnu. 

Jestli se trápíte s přebytečnými kg a pořád odkládáte řešení, nedělejte to. Začněte hned a uvidíte, jak se vám po pár týdnech (nebo možná i dnech) změní život k lepšímu. Jestli máte nějaké dotazy nebo chcete pomoct v začátku, neváhejte mě kontaktovat a moc ráda vám pomůžu.

Naty