23.8.2020 Výlet na Chełmiec

V neděli jsme se vydali na náš první horský výlet. Po snídani jsme vyrazili po už známé cestě na nádraží, odkud začínala turistická trasa.

Vydali jsme se od nádraží do kopce směrem do 3 km vzdáleného lázeňského města Szczawno Zdrój. Cesta byla příjemná a docela rychle utíkala. Nejdřív jsme šli 1,6 km hezky po chodníku do mírného kopce na malý vrchol Wzgórze Gedymina. Pak jsme lesní cestou zase sestoupali do Szczawna Zdrój. Je to krásné lázeňské městečko, které má něco přes 5 tisíc obyvatel. Prošli jsme si tam kolonádu, krátce jsme se tam porozhlédli a pokračovali jsme v cestě.

Ještě chvíli jsme šli městem, až jsme došli na louku a do lesa a tam nás čekalo 1,4 km dlouhé velmi prudké stoupání, které bylo v půlce rozdělené rozcestím. První část byla docela jednoduchá a zvládli jsme ji celkem rychle. Asi po 20 minutách jsme byli na rozcestí v půlce cesty, kde se dalo přejít na mírnější, ale delší cestu. My si ale vybíráme vždy tu prudší a kratší cestu. Hned od začátku druhé části, která byla o dost prudší, se do nás pustil hmyz. Na mě hmyz normálně vůbec nejde. Ale tentokrát i na mě útočily desítky různých mušek a komárů. Nemohla jsem se jich nijak zbavit. A tak jediná cesta, jak trpět co nejmíň, byla utéct. 

Za celou cestu jsem se zastavila jen jednou, abych se napila a ihned jsem toho litovala. Kolem mě se sletělo ještě mnohem víc hmyzu. Přidala jsem do kroku, Jirkovi jsem dost utekla, tady opravdu nemělo cenu na něj čekat, pokud jsem nechtěla další štípance. Po nekonečném utrpení pro mě bylo vysvobození, když jsem zahlédla obří železný kříž (má 45 metrů; hodně připomíná kříž na Giewontu, který jsme navštívili minulý rok). 

Na vrcholu najednou hmyz zázrakem zmizel. Sedla jsem si tam pod přístřešek, dala jsem si svačinku. I když jsme cestou téměř nikoho nepotkali, na vrcholu bylo celkem dost lidí. Vrchol byl celkově přizpůsoben velké návštěvnosti. Bylo tam hodně laviček, stolů, různá ohniště, lidé tam taky leželi na dekách a odpočívali. Kromě kříže se na vrcholu nacházela další výrazná stavba - rozhledna.

Když jsme chtěli na rozhlednu, museli jsme si asi hodinu počkat. Kvůli opatřením proti šíření Covidu se nahoru pouštěly vždy jen dvě skupiny lidí po dvou lidech. No a čekalo tam pár lidí před námi. Když už jsme se dostali nahoru, docela mě překvapilo, jak to tam vypadalo... Všude samé kabely, lepenka... No tohle bych na rozhledně nečekala. Každopádně výhled byl nádherný. Viděli jsme různá pohoří v okolí, třeba Góry Kamienne, kde jsme byli před 2 lety.

Teď už nás čekala jen příjemná cesta zpět. Šli jsme dolů nejdřív lesem, potom po louce. Tam jsme se tedy začali trochu ztrácet, protože značení bylo dost nepřehledné. V plánu jsme měli ještě poslední stoupání kousek pod vrchol Mniszek. Díky špatnému značení jsme nakonec došli až na vrchol, který nebyl ničím zajímavý. Žádné označení, žádný rozhled. Jen louka... V tu dobu už bylo dost zataženo a bylo jasné, že se nevyhneme pořádnému dešti. Začalo poprchávat a my jsme přidali do kroku, abychom byli co nejrychleji v cíli.

Déšť byl nakonec docela mírný na to, jak bylo zataženo a za chvilku přešel. A my jsme stihli první vlak, který nám jel z Boguszowa do Wałbrzycha. Naštěstí. Na další bychom čekali dvě hodiny.

Nachozená vzdálenost: 26,2 km (35944 kroků)

Celkové převýšení: 832 m

Nejvyšší bod: Chełmiec 851 m n. m.